Dle farní kroniky a kroniky obce lze zjistit, že škola při farním kostele v Přepychách existovala již v 16. století. Původně stávala hned vedle fary na čísle popisném 114, ve stavení tehdejšího občana Jana Vávry. Shodou okolnosti zde nyní bydlí současný ředitel školy Mgr. Jan Macháček. Tehdejší škola byla dřevěná, podobně jako většina usedlostí v tehdejší době. Prvním známým učitelem, který je zaznamenán v matrice z roku 1636, byl Matěj Šrámek z Třebechovic pod Orebem. Tato původní škola však v polovině 18. století vyhořela a proto byla vystavěna ve středu obce v roce 1762, na čísle popisném 69, škola nová (opět dřevěná), kde stojí doposud. I tato stavba byla hrazena z prostředků místního farního kostela.
Do této školy docházeli v počátcích nejen žáci z Přepych, ale i z okolních obcí Záhornice, Očelice, Dobříkovec a Mokré. Dále pak docházely i děti z Křivic, Bolehoště, Čánky a Zádolí, z tzv.“pomocnických stanic“. Obce byly součástí přepyšské farnosti
V roce 1791 byla Čánka přičleněna k Opočnu a roku 1815 Zádolí k Trnovu. Dle zápisu z 28. 3. 1791 měl místní učitel roční příjmy ve výši 205 zlatých + 2 krejcary (z toho platilo tzv. domovní poplatek 345 domů ve výši 60 zl. + 44 kr.).
Přibližně v roce 1794 převzal patronát nad školou v Přepychách (včetně nákladů na provoz) jeho jasnost kníže Colloredo z Opočna.
V roce 1817 byla ustanovena filiální škola v Bolehošti a prvním učitelem ustanoven František Škalda z Třebechovic pod Orebem.
V roce 1821 byla na škole zřízena školní knihovna, která obsahovala úřední knihy: knihy patentů, seznam dětí školou povinných, školní protokol, katalog pilnosti, protokol učitele, knihu cti, knihu hanby a dále pak 8 kusů čítanky pro děti a 3 ks evangelia. Ostatní knihy v počtu 93 ks věnoval knihovně tehdejší farář Alois Bachman.
V roce 1832 bylo konstatováno, že dřevěná budova školy již dosloužila a nevyhovuje ani požadavkům na vysoký počet žactva a tak byla původní dřevěná budova s výjimkou hospodářského stavení zbourána a na tomtéž místě postavena nová, zděná jednopatrová budova. V patře byly 2 učebny, v přízemí 2 obytné místnosti pro učitele, obytná světnička pro školního pomocníka, kuchyň, spižírna a sklep. Náklady na přestavbu hradil kníže Colloredo a budovu vysvětil pan farář Bachman 16. prosince .
Až do roku 1832 byl ve věžičce původní dřevěné školy umístěn malý zvon (ulit v roce 1783), který sloužil ke svolávání dítek školou povinných k zahájení vyučování. Po přestavbě byl umístěn na místní kostel a sloužil jako umíráček. Později byl darován olešnickému kostelu.
V roce 1866 byl ve škole zvolen první řídící učitel, který nebyl ustanoven patronem, knížetem Colloredem, ale zvolen zástupci spádových obcí Přepych, Dobříkovce, Očelic a Záhornice.
Říšský zákon školní ze dne 25. května 1868 odejmul církvi dohled nad školami a odevzdává dozor státem jmenovaným dozorcům. Nastal však nedostatek učitelů a tak bylo využíváno služeb vysloužilců z války, písařů a mladíků ledva škole odrostlých – „ Tak byla škola po delší čas útočiště všech nedouků, kteří že něco umí se domnívali.“
V roce 1876 byla škola přestavěna, neboť stoupl počet žáků v důsledku nového školního řádu, který nařizoval povinnou školní docházku i dětem ve věku 12, 13 a 14 roků. V patře přibyla jedna učebna a v přízemí 2 byty pro mladé učitele a chodba.
V roce 1883 známý zdejší kaplan pan Alois Mádr (zakladatel poutního místa v Dřizeňském údolí) pořídil pro školu harmonium za 140 zl., které bylo vyrobeno v Bohdalově na Moravě nedaleko Žďáru. V témže roce vznikla z bytu učitele třída čtvrtá.
V roce 1894 byly ve škole provedeny malé stavební úpravy a v roce 1895 byla místní školní radou odsouhlasena přestavba již nevyhovujících záchodků v celkových nákladech 443 zl., 6 krejcarů. Byly vybudovány 2 záchodky pro učitele, 10 pro žactvo a jeden velký pisoár pro chlapce.
Tolik z nejstarší historie naší školy.
Několik zajímavých čísel o počtech žáků:
- 1840 207 žáků školou povinných + 101 opakovací škola
- 1848 250 žáků školou povinných + 91 opakovací škola
- 1854 280 žáků v týdenní škole + 119 nedělní škola
- 1879/80 316 žáků
- 1883/84 296 žáků (I. tř. = 117, II. tř. = 105, III. tř. = 74, z toho 7 protestantů a 2 Židé)
Perlička na konec:
V roce 1849 byl křivický podučitel František Stráský jako nepoučitelný piják a rušitel klidu propuštěn ze školní služby a dosavadní starší přepyšský podučitel Jan Šťásek byl dosazen na jeho místo.
Škola na počátku 20. století
Na přelomu staletí byla naše škola stále hojně navštěvována dětmi a výuka byla podřízena tehdejším c. a k. nařízením, která určovala řád škol. V této době spadala škola do sféry působení c. a k. školní radě v Novém Městě nad Metují. Život dětí byl tehdy ovlivňován různými chorobami a tragédiemi. Například v polovině června 1899 se objevila epidemie spalniček. Touto tehdy velice nebezpečnou chorobou onemocnělo během 14 dní 112 dětí. Dle záznamu z kroniky: “duševní činnost těchto byla velmi slabá. Byliť náchylni spíše ku spaní než ku přemýšlení“. Ve školním roce 1901/02 zemřely 2 děti na spálu.“
Ve školním roce 1899 – 1900 byly děti poprvé fotografovány se svými kantory na „upomínku do budoucna“ (kronika str. 37). Tyto fotografie nám dávají dnes unikátní možnost představit si, jak tehdejší mládež vyhlížela a jak se strojila.
Císařským nařízením ze dne 21. září 1899 bylo ustanoveno, že od 1. ledna 1900 vstupuje v platnost korunová měna jako “Výhradná zákonná měna zemská“. V tomto roce navštěvovalo školu celkem 222 dětí, z toho 124 dívek a 98 chlapců. Děti byly výhradně z Přepych a Záhornice. Učilo zde 5 učitelů (1 žena) a 3 kněží (náboženství katolické a reformní). Tehdejším řídícím učitelem byl pan František Falta (sloužil do roku 1909), který započal psaní nejstarší dochované školním kroniky. Předešlé, pokud byly psány, nejsou k dispozici. Pan řídící zároveň obstarával službu na kůru. V té době se konaly každoročně zkoušky z náboženství!
Volená Školní rada měla tehdy 7 členů a 2 náhradníky z řad obyvatel obce.
Dle sčítání lidu z 31. 12. 1900 se z kroniky dozvídáme, že tehdy v Přepychách žilo 909 občanů a na Záhornici 397 občanů. To však byl pokles oproti roku 1890 a to v Přepychách o 104 osoby a na Záhornici o 49 osob.
Dne 10. ledna 1901 zasáhlo školu a celou obec slabé zemětřesení, jehož účinky nebyly naštěstí velké:
„Po třetí hodině ranní probuzeno bylo obyvatelstvo ze spánku…..následovalo dunění podobající se hrčení těžkého povozu po dláždění…..byly zřejmy otřesy a pohyb země. Výjev trval asi 15 vteřin.“
V roce 1909 ukončil svou činnost pan Falta a do konkurzu vedl školu pan J. Králíček. V roce 1910 nastoupil na místo řídícího učitele Otakar Sklenář. Tehdy měla škola 203 žáků.
Během I. světové války činnost školy neutuchala a škola reagovala na všechny politické změny, které v té době probíhaly. Dne 20. června 1917 byl ze školy odvezen školní zvon, aby posloužil válečným účelům.
Také zdejší učitel J. Mánek bojoval na frontě a byl zajat v Itálii. Vrátil se z války v prosinci 1918. Hůře dopadl syn ředitele Sklenáře Vladimír, který padl u Zborova.
Na konci války ve školním roce 1917/18 navštěvovalo školu 192 dětí. Škola byla přejmenována na „Obecnou školu“.
Dle dostupných materiálů, kronik a výpisků kronikářů a starosty obce sestavil Mgr. Macháček
Škola a obec v letech 1918 – 1948
Od 28. října 1918 byla škola přejmenována na “Obecní čtyřtřídní školu smíšenou“. Ředitelem školy byl stále Otakar Sklenář.
Dne 10. listopadu 1918 se konala v obci „Národní slavnost“, kdy řídící učitel ve svém proslovu přiblížil přítomným dobu útlaku našeho národa od bitvy na Bílé hoře až po současnost. Poté byla na „Záhornickém kopci“ zapálena obří hranice, kde „ mohutné plameny plající do podzimního vzduchu zachvátily pozůstatky starého režimu.“ Spáleny byly symboly monarchie: dvojhlavý orel, učebnice, rakouské prapory, podobizny rakouských císařů a pod.
Škola po válce pracovala dle nových nařízení, která vznikala spontánně a často se měnila. Měnily se doby prázdnin a státních svátků. Na počátku nové éry Československa učili v Přepychách :
Otakar Sklenář – řídící učitel
Josef Holanec, Josef Brabenec, Marie Vašků – učitelé
Páter Brebis, páter Weber – katoličtí kněží
Oskar Opočenský – evangelicko-reformní náboženství
Do školy docházelo 187 dětí. Učitelstvo se měnilo každým rokem.
Rok 1919/20 byl pro stát velice nepříznivý, neboť počasí bylo velmi chladné a tak byl začátek školního roku na žádost místních sedláků posunut až na 16. září, neboť děti musely pomáhat při sklizňových pracích. Počasí však zlobilo dále a již 27. října nastala tvrdá zima a napadlo tolik sněhu, že nebyly vůbec sklizeny brambory, řepa, ale ani zelenina. Život však běžel dále.
Ve školním roce 1920/21 se uskutečnila na školním dvoře hlučná demonstrace občanů Přepych, neboť se zvedla velká nevole proti místnímu učiteli Janskému, který nechal ze třídy odstranit kříž. V tomto roce bylo zastaveno vyučování náboženství českobratrskému a naopak započala výuka náboženství československému.
V roce 1921/22 se ve zdejších lesích přemnožila bekyně sosnová (mniška), která devastovala zdejší borové porosty a děti ze školy se podílely na sběru a likvidaci zárodků tohoto škůdce.
Na konci roku 1922/23 požádal o penzi ředitel Otakar Sklenář a od 6. dubna vedl školu Josef Holanec, který byl do funkce ředitele oficiálně ustanoven od 1. září 1923. Bohužel, jeho nemoc mu nedovolovala vykonávat funkci a tak ho zastupoval Josef Brabenec. V roce 1924 byla zbořena školní kůlna a místnosti v přízemí školy byly změněny na školní kuchyňku. V té době klesal rapidně počet dětí a do školy chodilo již jen 137 žáků.
10. září 1924 se v tůních, které vznikaly při ražbě kamene a budování silnice na Záhornici, utopil devítiletý žák III. třídy školy Bohumil Hvězda “překotiv se z plovoucích prken do vody, po nichž dělníci kámen nahoru vyváželi.“
10. prosince 1924 byly děti ve škole poprvé pojištěni proti následkům úrazu v celkové výši 116,- Kč.
V prosinci 1924 se “nastěhoval do Přepych biograf a pobyl tu až do konce ledna 1925“.
Po válce byla zřejmě uvolněná morálka a tak je třeba připomenout i různé úlety žáků či mládeže.
Dne 23. ledna 1925 žák II. třídy Eugen Kupka „ zapálil úmyslně chalupu pana Smrčka na Záhornici. Čin svůj odůvodňoval případem ohně u pana Josefa Jelena v Přepychách, který se mu prý líbil. “Přesto, že mu bylo teprve 12 let!, byl odsouzen k 5-ti nedělnímu žaláři, a po odpykání trestu byl na žádost školy umístěn do polepšovny, neboť jeho trestní rejstřík byl velice bohatý.
Dne 8. září 1925, výrostek Josef Hodoval z Přepych, truhlářský učeň, inzultoval slečnu učitelku
Veslovskou na dětském hřišti, když měla pravidelnou výuku tělocviku. “Ježto pokusy správce školy, by výrostek dal učitelce satisfakci, minuly se pro jeho odpor účinkem, oznámena byla věc četnictvu a výrostek byl 15. prosince odsouzen ke 2 dnům podmínečně u okresního soudu v Opočně.
1. května 1925 byl otevřen nový hřbitov v obci. Prvním nebožtíkem, zde pohřbeným, byl zedník a starosta z Čánky pan Josef Kašpar a to dne 20. 6. 1925.
Dne 5. července 1925 zemřel řídící učitel Holanec a teprve 18. května 1926 byl do funkce uveden Josef Brabenec.
30. října 1926 zemřela na tuberkulózu žákyně Ludmila Šafářová a 14. listopadu téhož roku „zapálili žáci naší školy J. Pšeničný (1920) a J. Jelen (1918) z nerozumu a rozpustilosti stoh J. Němečka. Shořelo 100q slámy.
V roce 1926 byl restaurován park u školy se sousoším Cyrila a Metoděje, který založil páter Alois Mádr. Byly vykáceny lípy, které vysazeny byly na počest Habsburků a park byl oplocen.
V roce 1927 se dočkala obec a tím i škola elektrického osvětlení: „Je to jistě krok kupředu a dočkáme-li se i chodníků bude se naše obec řaditi mezi obce, které jdou s duchem času. “V tomtéž roce započal, na nátlak tehdejších ochotníků, hostinský Kupka s výstavbou nového sálu, neboť „starý brzdil v uměleckém vývoji.“ Nový sál „ bude svými rozměry jedním z největších na širokém okolí, jímž by se i velká města mohla honositi.“(Bohužel, již bourán jest!)
Dne 25. 12. 1929 byla v novém sále uvedena hra „Pražský Žid“, která se setkala s nebývalým úspěchem. Světelné efekty tehdy řídil sám Karel Štědrý, osvětlovací mistr Národního a Stavovského divadla. Zdálo by se, že divadlo nemá se školou nic společného, ale to je omyl. Prakticky po celou dobu existence školy to byli převážně učitelé, kteří se podíleli na kulturních vystoupeních a divadelních kusech, buď jako herci nebo režiséři. Slavná byla vždy i divadelní představení, která byla nastudována školní mládeží. Věřme, že se dočká i současná generace občanů nového kulturního stánku!
Zima roku 1929 byla velice krutá, mrazy dosahovaly až -30°C a sněhová pokrývka byla v průměru 50 – 60 cm. Výnosem Ministerstva školství byla výuka v celé republice zastavena „ následkem nemocí (spalničky), mrazů, závějí a nedostatku paliva.“ Navíc 4. července 1929 zasáhla obec obrovská vichřice, která“ odnesla mnoho střech v obci a polámala stromy v lese. “Na likvidaci kalamity byli pozváni dřevorubci až ze Slovenska.
Dnem 1. srpna 1929 se stal řídícím učitelem Josef Mánek, který převzal řízení za nemocného Josefa Brabence.
1. července 1931 nastupuje na zdejší školu Václav Řehák, rodák z Roheniček. V té době chodí do školy již jen 108 dětí.
Dnem 1. září 1932 byla naše škola změněna na trojtřídní v důsledku úbytku žáků. Tím skončila poslední čtyřtřídka v okrese. Příčiny: méně dětí v rodinách, po 5. ročníku odcházejí děti do měšťanky
Ve školním roce 1933/34 se stává Václav Řehák ředitelem školy.
16. března 1939 byla obec obsazena Němci.
Dne 2. června 1940 byl zatčen gestapem učitel zdejší školy Jaroslav Kříž a byl propuštěn až 22. července do domácího léčení.
Od roku 1940/41 byla kronika školy zapečetěna a nemáme žádné zprávy.
V roce 1944/45 se příliš neučilo, ve škole byli ubytováni němečtí vojáci. Ředitel Řehák opakovaně žádal o uvolnění alespoň jedné třídy k výuce, ale neuspěl. Koncem února 1945 bylo ve škole ubytováno 80 německých uprchlíků z Klodska.
Dne 5. května 1945 se sešel v bytě ředitele „Revoluční národní výbor“, který se ujal moci v obci.
Ještě v květnu započalo pravidelné školní vyučování.
Od školního roku 1946/47 byla škola organizována již jen jako dvojtřídní. Jaro 1947 přineslo velkou neúrodu, sucho a nedostatek vláhy : “krajina dostává ráz a barvu vyprahlé, zaprášené stepi…“. Přicházel Únor 1948
Škola po Únoru 1948
Ve školním roce1948/49 nastoupilo do dvou tříd 74 dětí. Již od počátku „socialistického“ vyučování bylo patrno, že se život ve škole změnil a vše bylo podřízeno dělnické ideologii, o čemž svědčí i zápisy ve školní kronice, které se rok co rok opakují a podobají se jak vejce vejci. Je zaznamenán vlastně pouze sled oslav na počest: bojů na Dukle, oslavy října, oslavy VŘSR, narozenin Gottwalda, Lenina, Stalina, oslavy Února, oslavy
1. Máje, oslavy 9. května atd. Na všech těchto akcích se žáci podíleli a připravovali program.
V roce 1950/51 byla na škole založena pionýrská organizace.
Dne 24. 4. 1953 vyšel nový Školský zákon a koncem dubna byla provedena měnová reforma. V Přepychách a na Záhornici bylo vyměněno 2,5 milionů starých peněz.
V roce 1954/55 stoupl počet žáků na devadesát a škola se změnila na trojtřídní. V tomto roce se poprvé ve škole objevila nová učitelka Anežka Andršová, později provdaná Peterová.
Dění ve škole se nadále neslo v duchu socialismu a oslav vítězství pracujícího lidu. Za zmínku stojí výměny učitelů, kteří jsou ještě v živé paměti.
V roce 1955/56 odchází ze školy Oldřich Škoda a přichází tehdy 22letá Miluše Marková, později provdaná Mádrová. Ta odchází 5. 3. 1956 a na její místo přišla Vanda Zilvarová. Od září 1956 pak působila na škole Svatava Jonešová, provdaná Kolářská. Zima v roce 1956 byla velmi krutá a 10. 2. 1956 byly zaznamenány rekordní mrazy -35°C.
9. 7. 1956 byla zahájena přístavba nových záchodů a vodovodního zařízení, ale stavba se protáhla až do ledna 1957.
V červnu 1957 probíhala v obci intenzivní agitace pro vstup do JZD, kterého se účastnili aktivně i učitelé. Družstvo vzniklo 24. 7. 1957 a prvním předsedou se stal rolník Jaroslav Bureš.
Od 1. září 1958 působil na škole Josef Věříš, který odešel v roce 1961 a od 1. září 1961 ho nahradila nejprve Stanislava Tomešová a od 3. září 1962 Anna Čtvrtečková, rozená Zemanová.
1.července 1960 byl zrušen okres Dobruška a obec od té doby patří do okresu Rychnov nad Kněžnou.
Od konce padesátých let až do konce šedesátých byl svět ovlivněn kosmickými úspěchy Sovětů a Američanů. V kronice jsou zaznamenána všechna významná data od vzletu Sputníku I, přes Gagarinův a Glennův let, až po přistání amerických astronautů na Měsíci v červenci 1969.
Škola měnila v průběhu let svůj název a z původně Národní školy se stala nejprve Základní devítiletá škola s 1. – 5. ročníkem, v sedmdesátých letech pak Základní osmiletá škola s 1. – 4. ročníkem.
V roce 1963 odchází na mateřskou dovolenou Anna Čtvrtečková a nejprve za ni supluje Jaroslav Klimeš, v dubnu 1963 nastupuje na školu Anežka Mužíková, provdaná Pacholíčková.
Dne 1. února 1966 dostala škola od MNV první televizi značky „Orchidea“. V tomto roce byl na škole poprvé organizován sběr léčivých bylin a škola se zavázala sebrat 10 kg listu kopřivy, 20 kg květu černého bezu a 4 kg jitrocele. Byly též stanoveny „žňové hlídky“ z řad starších žáků. V té době chodilo do školy 60 dětí.
Od 1. října 1966 byly zavedeny v továrnách a jiných pracovištích volné( zpočátku jen sudé) soboty. Na naší škole toto ustanovení platilo od 15. října 1966.
Od roku 1967/68 je škola dvojtřídní, neboť stav žactva klesl pod padesát. Z volné III. třídy se stala “tělocvična“.
Na jaře 1968 v duchu “nové doby“ vyšly poprvé „Přepyšské noviny“.
O prázdninách však přišel šok. 21. srpna 1968 obsadila ČSSR vojska Varšavské smlouvy. Nikdo nechápal proč a ani učitelská veřejnost nemohla pochopit, o co jde. Podporovala samozřejmě tehdejší vedení v čele s A. Dubčekem. Demokratické změny však nepřišly a vše se vrátilo k „normalizaci“.
Od roku 1969 dojížděl do školy pan učitel V. Školník, který zde učil hudební výchovu.
V březnu 1970 byly ve škole rekonstruovány el. rozvody a přichází nová učitelka E. Novotná. Zima byla velmi krutá a nastaly měsíční uhelné prázdniny. Ještě o Velikonocích bylo spousty sněhu.
Normalizace zvítězila a „ z vedoucích míst odcházejí po důkladných prověrkách lidé, kteří pracovali nepoctivě a prokázali špatný vztah k socialistické společnosti.“ 19. listopadu byl dokonce doplněn ve školní kronice zápis z roku 1968 „ teprve po nástupu G. Husáka byly objasňovány a uváděny myšlenky socialismu na správnou cestu.“
Vše se vrátilo do starých kolejí a kronika už zase zaznamenává pouze akce spojené s různými soc. výročími a účasti žáků na nich a samozřejmě i akce spojené s normálním školním životem.
Poprvé v celé historii školy nepřichází do 1. třídy žádné dítě ze Záhornice.
Od roku 1970/71 se začala ve škole pořádat branná cvičení.
17. dubna 1973 navštívili školu sovětští vojáci a v tomto školním roce byly zavedeny osobní listy žáků.
V roce 1974 byla na škole zahájena činnost kroužku Mladých přátel přírody, který vedl V. Řehák.
V roce 1979 byla po čtyřech letech výstavby otevřena mateřská škola a u školy odstraněna stará vstupní branka a brána, které byly nahrazeny novou železnou. V tomtéž roce přichází na praxi do školy student PF v Hradci Králové Jan Macháček.
Od roku 1980/81 zahájila svou činnost na škole Drahomíra Urbanová, která vystřídala A. Čtvrtečkovou.
Od roku 1983 je škola vytápěna elektrickými akumulačními kamny a do školy byl zaveden telefon.
V červnu 1984 byla v obci, na čp. 23, odhalena pamětní deska rodákovi a bývalému žákovi školy Josefu Rohlenovi, známému botanikovi.
8. května 1985 vysadili žáci ve spolupráci s MNV stříbrný smrk u památníku padlých (dnešní vánoční strom).
Během MD paní Urbanové působili na škole L. Malá, I. Dernerová a J. Rejzková..
Dnem 1. října 1986 byla na škole ustavena školní družina. Vychovatelkou se stala Ivana Macháčková.
Dnem 30. června 1989 ukončila po 35 letech svou činnost na škole Anežka Peterová a 1. července 1989 nastoupil na funkci ředitele školy bývalý žák školy Mgr. Jan Macháček
(dle školní kroniky sepsal Mgr. Jan Macháček)
Historie PDF ZDE
